Hrátky osudu
27. 7. 2008
Snad to jen ve hvězdách jest,
Co s námi dvěma bude dál,
Já sevřu svoji ruku v pěst,
Chci abych se s tebou smál.
Přál bych si mít tě vedle sebe,
Unést tě za měsíčního svitu,
Ale teď sledovat můžu jen nebe,
Padám do hlubin bez záchytu.
Na záchranu pozdě jest,
Padám neustále dál a dál,
Nechal jsem se srdcem vést,
Teď jen abych se hodně bál.
Co bude dál, co se stane,
Co s námi osud zamýšlí,
Čekají na tebe mé dlaně,
To si mysl jen domýšlí.
Zase stojím na okraji té propasti,
Pohlížím dolů, na cestu zdlouhavou,
Nikdy snad nezažiji už tolik radosti,
Která šine se s tebou mojí hlavou.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář