Chodí po světě jako bez duše,

Bloudí a přesto ví netuše,

Dohořívají svíčky jeho života,

Ještě nebyla ani odveta.

Předtím k mostu se zatoulal,

Ve stínu překrásné noci,

Na kraji zábradlí když stál,

Chtěl skočit dolů, bez pomoci.

Tam pochopil že není přátel,

Co pomůžou ti vždy a všude,

Že vždy je jen sopky kráter,

A co z přátelství  zbude?

Neskočil, ale za nějaký čas,

Stalo se mu něco, hrůza,

Tehda ho málem udolal mráz,

Že by rozmluvila mu to múza?

Časem zjistil bez čeho život není,

S čím  může žít a bez čeho se nedá,

Že vše kolem se hned změní,

Že lásky k životu je třeba.

Že bez lásky není jeho duše plná,

Že člověk bez lásky je nic,

Že pohltí ho jako obří vlna,

Všechno má svůj rub a líc.

Pochopil,vše na světě má svůj smysl,

Že nikdo a nic není zbytečné,

A je jedno jestli jsi Vin Diesel,

Jestli máte něco výjimečné.

Jeden hraje, další kreslí,

Třetí zpívá, čtvrtý krade,

Pátý staví, šestý básní,

Jedno společné však máme.

Život je to co nás všechny pojí,

A nezáleží na tom co děláme,

Život za to všechno přece stojí,

Ale nic v tom životě nemáme.

Život je jeden velký sen,

Kde nekonečné možnosti máme,

Avšak jsme smrtelní jen,

A své meze už známe.

Mnoho z nás teď světem bloudí,

Mnoho lidí potřebovalo by lásky,

Až se všichni ze snu probudí,

Pak zdvihnou se na ni sázky.

Tenhle chlapec, o kterém je psáno,

Jde tam kde zhasnou jeho svíce,

Vše kolem je mu dobře známo,

Nechce trápení už více !!!