Prokletý život
Děj začíná ve středověkém království Mandoria tehdy, kdy se narodila Friya. Její matka při porodu zemřela a dcerka zůstala na krku otci a jejímu staršímu bráškovi. Otec, Moorwen, byl silný válečník, schopný a spravedlivý král. Podrobil si spousty království a zavedl do nich mír a klid. Ovšem nic z toho by se mu nevedlo, pokud by neměl po boku svého statného vojevůdce Erica. Byl neustále na nějaké válečné výpravě a proto dceři a jejímu bratrovy opatřil chůvu Leru. Ta se o ně starala od malička. Friyin bratr Gunnar byl mladý, dobře živený muž, pravý nástupce pravého krále. Nebyl moc krásný, neuměl pořádně zacházet s mečem jako pravý muž. Od malička jej však učili poslušnosti, věrnosti, neústupnosti, bolesti a bezcitnosti, aby z něj vyrostl nemilosrdný válečník. Naopak z Friye vyrůstala půvabná žena, milá, hodná, milosrdná, pravý opak Gunnara. Nerada se dívala, jak jejího bratra trápí.
Po 17 letech se Moorwen vrátil z výprav a chtěl přivítat své děti. Všiml si, že už nemá děti, ale že jeho dcera vyrostla v krásnou ženu a jeho syn ve statného bojovníka. Ovšem něco se změnilo. Otec už nebyl jako dřív. Stal se z něj tyran. Mučil, znásilňoval, vraždil, drancoval. Tak se změnil i přístup k dětem a tehda to pro Friyu začalo. Díky tomu že z ní byla překrásná žena, začal otec závidět jakou má dceru a chtěl si ji nechat pro sebe. Osahával ji, líbal, snažil se ji znásilnit, ale chůva je vždy vyrušila a Friyi pomohla. Žádala pomoc od svého bratra, ale ten Friyu miloval již od doby, co byli děti. Dal to na sobě znát a snažil se o to samé co otec. Přes den si otec se synem nic netroufli, ale večer se děli hrozné věci. Friya za pomoci Lery, která jí zůstala jako jediná věrná, vždy večer utíkala z domu. Friya už totiž nemohla dál, cítila se osamocená, utlačovaná a bez trošky naděje na to že to peklo přestane.
Po nějakém čase přišel Moorwen na to, že jí Lera pomáhá a zakázal jí se s ní stýkat. Do oken dal mříže a dal hlídat všechna možná místa na únik. Friya nemohla utéct, nemohla nic. Poprvé křičela, oháněla se vším možným, co jí přišlo pod ruku, ale postupem času ubývalo sil. Po týdnu toho všeho na tom byla velmi špatně. Jak fyzicky tak psychicky. Už nemohla dál, když se bránila tak to bylo jen ještě horší. Ať už bratr, nebo otec, oba byli stejní. Když už ztrácela naděje a chtěla se zabít, najednou se objevila Lera, které se konečně povedlo odpoutat pozornost stráží. Friya, udivena že ji vidí, jí skočila kolem krku se slzami v očích a bolestně naříkala. Lera ji soucitně objala a řekla jí, že jí může pomoci utéct, ale že půjde s ní. Friya se bez otázek zvedla a souhlasila s tím, že utečou spolu. Potají a potichu se plíží ve stínu u zdí, aby je nezahlédly stráže, bratr ani otec. Tajnou cestou se dostanou z hradu, ale otec o všem ví. Celé to naplánoval, a když je Friya s Lerou už skoro venku z královského hradu, objeví se stráže s rozkazem je zabít. Začnou utíkat, Lera zavede Friyu k tajnému průchodu do hradu, o kterém ví jen Lera a pomocnice Daria. Stráže už je skoro dostaly a Lera se obětuje pro to, aby Friya přežila. Celý život věnovala její výchově a péči o ni a nemínila ji nechat v takové rodině. Friye se podařilo utéci zpátky do hradu pomocí tajné cesty, kterou jí Lera ukázala. Daria o všem věděla, vzala Friyu do kuchyně, řekla jí, že pokud se chce pomstít, její bratr spí ve své ložnici. Lera mu dala do vína prášky na spaní, aby ji mohla dostat ven. „Povolila jsem mříže u tebe v pokoji“ řekla Daria a dala jí nůž se slovy: „Víc ti už nepomůžu, nechci do toho být zapletená jako Lera“. Friya pochopila a vydala se směrem k bratrovi lóže. Naplněná pomstychtivými myšlenkami a vší tou hrůzou, kterou musela snášet celou tu dobu. Vtrhla do bratrova pokoje a pomalu se k němu blížila s dýkou v ruce a lítostí v očích. I přes to všechno co se stale to byl její bratr. Naposledy se na něj podívala a se slzami v očích bodala a bodala. Poté upustila nůž a snažila se dostat k sobě do pokoje. Po cestě ale potkala Erica, který se vracel z obchůzky. Začala utíkat, ale neměla proč, protože Lera dala Friyi převlek aby ji nikdo nepoznal. Tím na sebe upoutala pozornost a Eric zavolal Moorwena. Friya utekla k sobě do pokoje a zamknula se. Snažila se dostat skrze mříže, které jí Daria povolila. Otec vyrazil dveře v okamžiku, kdy už Friya byla pryč. Povedlo se jí od toho všeho utéct.
Když Moorwen přišel na to že Friya zabila Gunnara, nechal vyhlásit, že kdo najde jeho dceru, dostane odměnu. Měl však v úmyslu ji zabít hned, jak by mu přišla pod ruku. Friya byla hodně vyčerpaná a při útěku spadla bezvládně do řeky, která ji odnesla daleko od jejího kraje. Bezvládné vysílené tělo našla mlynářka Lorin, která ji vzala domů a začala se o ni starat. Po třech dnech se Friya probudila z bezvědomí a divila se kde to je. Lorin jí vše vysvětlila a zeptala se, co se jí stalo. Dočkala se odpovědi: „Nechci tě do toho zaplést, je to dlouhý příběh a lidi kolem umírají kvůli tomu, co ví a co udělali“. Lorin se ale nebála a s odhodláním si chtěla poslechnout, co se stalo. Friya teda začala. Jak se dostala ke jménu její chůvy, Lorin jí skočila do řeči a vyhrkla ze sebe: „Lera je moje mladší sestra, jak se má?“. Friya se zasekla, podívala se zaslzenýma očima na Lorin, která nechápavě zírala, co řekla špatně. V tom jí Friya řekla: „nevím jak ti to říct, tvá sestra se mi snažila pomoci utéct, ale obětovala pro mě život, díky ní jsem naživu“. Lorin to hodně vzalo, pár minut byla bez sebe, ale pak dodala, že jestli jí její sestra pomohla, tak to nebylo jen tak. Řekla, že může zůstat tak dlouho, jak bude chtít a že se může spolehnout na to, že neřekne kdo je, neprozradí její totožnost. Poslechla si zbytek příběhu a rozhodla se stejně jako její sestra. Mlynářka naučila Friyu mlet mouku, starat se o mlýn, takové ty lehčí práce. Na těžší práce jako nošení pytlů, oprava mlýnu, nechala na nádeníkovi. Mardukovi ( mladý, pohledný, pracovitý, hodný nádeník) se Friya líbila, ona se taky měla k světu. Až po roce našel nádeník odvahu říct Friyi co k ní cítí, bál se toho, bál se že by ji mohl nějak ztratit, i když vlastně neměl jak. Friya jak jí to pověděl, se pousmála a řekla, že ona k němu taky chová ten stejný cit a políbila ho. Marduk v překvapení toho děje, byl šťastný a Friya poprvé v životě pocítila co je to láska. V tom ale doběhla Lorin a lapajíc po dechu řekla Friyi, že do města dojel její otec a hledá ji. Ve strachu a spěchu chtěl Marduk s Friyou utéct, ale ona nechtěla. Nechtěla, aby kolem ní neustále umírali lidé a už vůbec nechtěla celý život utíkat. Jediné co ji napadlo, byla pomsta. Zbavit tyrana moci a jeho věrného přítele Erica o vůdcovství. Napadl ji riskantní, ale jedinečný plán. Vydá se za otcem, nechá se zajmout, a při posledním přání, které se musí podle tradice splnit, mu při večeři nechá otrávit víno právě mlynářkou, která jí slíbila pomoc. Tak se i stane. Moorwen musel jejímu přání vyhovět a uspořádal poslední večeři na hradě. Při večeři ale ovšem nečekal, že kdo zemře, bude on. Netuše vypil otrávené víno a chvilku po tom zemřel. Eric okamžitě vstal od stolu a vrhnul se s mečem přímo na Friyu. Ovšem než se čepel Ericova meče dotkla Friyi, cestu mu zkřížil meč Marduka, který až s neuvěřitelnou silou a odhodlaností bránil svou lásku. Eric stihl povolat vojsko, ale to se snažili zadržet vesničané, kteří stáli za mlynářkou zatím, co Marduk bojoval s Ericem uvnitř. Po nelítostném souboji vojska a vesničanů, kterých bylo v počtu mnohem víc, vesničané neudrželi vojsko venku a postupovali směrem do hradu. Když hrstka těch co přežila, vstoupila do jídelny, Marduk stál nad Ericovou mrtvolou. Jak to spatřili vojáci, zastavili se, chvilku nechápavě zírali na to, že je Eric mrtví, ale poté když byl jejich vojevůdce i král mrtví, neměli komu sloužit.
Šeptalo se co je vlastně Marduk zač, kdo to je, odkud pochází. Když se překvapená Friya zeptala kdo vlastně je, odpověď ji zaskočila. Z Marduka vyšla slova: „ Jsem jediný syn krále Ignusia, kterému uťal hlavu Eric. Nechtěl jsem ohrozit to, pro co jsem přišel, proto jsem vám nic neřekl. Teď je to, pro co jsem přišel, vyřízené a já mám klid, našel sem i tebe “. Friya našla svou lásku, s kterou po nějakém čase měli svatbu. Vesničané byly konečně osvobození od tyranie Moorwena a vojska, která byla taky ráda že se zbavila takového vojevůdce, bránila království Friyi a Marduka. Měli hodně dětí a žili šťastně až do smrti… šak to znáte J