Věčná láska
Za dávných dob, kdy nejmocnější císařství vlastnila generace Shin, žil udatný generál Meng Ji, který měl za úkol chránit císařství. Jednoho dne byl vyslán pro konkubínu, která měla dorazit z vedlejšího císařství, aby si zvala generálova císaře pro udržení míru. Když Mengova armáda dorazila ke konvoji s konkubínou, mohutným hlasem řekl z povzdáleného kopce: „Generál Meng ji z chinu vítá vaši výsost, vítáme Vás“, v tu chvíli sluhové konkubíny zastavili konvoj a velitel obrany prohlásil: „Císařský kočár“, a sluhové přivezli konkubínin kočár k veliteli. Dva muži od generála Menga donesli císařský dekret, který předali veliteli, pak všichni poklekli a otevřeli se dveře od kočáru, velitel dekret nesl konkubíně. Jak už byl téměř u ní, začal číst co bylo napsáno: „Její veličenstvo bylo přislíbeno císaři pro mír národů…….“ Jenže to Meng Ji byl zaslepen krásou konkubíny, která nahlédla z kočáru a nevnímal co se děje. Když sluha přistoupil ke konkubíně aby jí předal dekret, náhle jím proletěl šíp, vyslaný z luku Generála Choje. V ten okamžik všichni zbystřili a upnuli zrak k luku, z kterého vyšel šíp. „Ok Su (konkubína) byla již přislíbena generálu Chojovi“. Generálové se nepohodli s tím, komu je zaslíbená, ale Meng Ji ji chtěl chránit a Choj zabít, aby ji neměl již nikdo. Tedy Choj se připravil k útoku a povraždil sluhy a strážce princezny… Generál Meng se vrhl z kopce na jeho koni a odvrátil tak nebezpečí, které princezně Ok Su hrozilo… ovšem ne tak uplně, sice ji vezli do bezpečí, ale hořel jí kočár a oba generálové se pustili za ním… Choj již byl na kočáru a Meng přeskočil a začali zápasit… Choj byl sražen ale udržel se na koni, kde přesekal opratě od kočáru a ten zajel kolama do propasti… Na jedné straně propast a oheň a na druhé straně stály dva koně s generálem Mengem opřeným o meč a zamotaným do opratí aby vůz nezpadl… Přijel Choj, který to viděl a nedokázal zabít Menga, požádal princeznu aby se s ním vrátila, ta mu ale řekla že se s ním vrátit nemůže, ale odpověď byla jednoznačná, nemůže se vzdát, nemůže dovolit aby se provdala za jiného, princezna se jej optala, jestli by ji teda nechal tak nedůstojně zemřít. Dlouze se na ni podíval a zavázal kolem sebe zbylé opratě a začal bojovat s Mengem. Oba se snažili udržet kočár a zároveň nezemřít, byl to čestný boj. Pak kočár zakolísal a Chuj spadl Mengemu na meč, v tom mu řekl aby zachránil princeznu, ale to už vůz sjížděl do propasti, Meng ale neváhal a skočil za ním. Držel princeznu v náručí a padali dolů do propasti. Na dne propasti byla řekla, do které spadli, když se Meng probudil a našel princeznu, zjistil, že je v bezvědomí a tak ji vytáhl z řeky do jeskyně, která byla poblíž, staral se o ni, přikryl ji svým pláštěm, obtahl si zranění a stál na stráži. Když se princezna probudila tak ihned poklekl a řekl „selhal jsem při vaší ochraně, už se to nestane“ a jen to dořekl tak se na něj vrhli 2 neprátelé, princezna to sledovala, a Meng se vyhnul útoku mečem, hned na to chytil jednoho protivníka a udělal si z něj štít proti druhému, třetího mezi tím odkopl pryč, pak podkopl nohy tomu co držel a zastavil meč protivníka a zabodnul ho vedle hlavy ležícího na zemi. Další protivník mu mečem sekl do hrudníku, kde měl krunýř ze železa, hned ho Meng odzbrojil a srazil na zem, došli další nepřátelé, kteří se na Menga hned vrhli, ale to už měl generál svůj meč a čelil jim přímo, odvrátil útok jednoho, druhého, kterého hned zabil, pak třetí, který nepřežil a když chtěl zaútočit na dalšího ozval se hlas „přestaň a odhoď meč nebo ji zabiju (držel princezně meč u hrdla)“. Mengův meč se zastavil těsně u nepřátelského krku. Meng už pokládal meč, když v tom princezna řekla: „Nedělej to!! Jestli má přežít jen jeden, ať jsi to ty…“ Mengův pohled a to co se mu šinulo hlavou nejde popsat, ale i přes to, udělal co mu řekli, odhodil meč a princezna sklonila hlavu. V tom ale Menga jeden z nepřátel bodl mečem pod pancíř do žeber, kde nebyl krytý, princezna se strachem v očích vykřikla „GENERÁLE!!“, ale Meng neotálel a srazil mu krunýřem meč tak, že s ním nemohl pohnout, přitáhl vojáka až k tomu, co držel princeznu a v blesku vytáhl meč co měl vražený v žebrech a usekl vojákovi, co držel princeznu, ruce druhým machem usekl hlavu tak, že se ostří meče zastavilo u princezniny hlavy. Pak se chytil za ránu, kterou utrpěl a princezna mu chtěla pomoci, tu však odmítl se slovy, že není hoden její pomoci a poklekl. Princezna se pak zeptala: „proč si pro mne nasadil život?“ Meng odpověděl: „Má vlast… a můj císař… jsou hodni ochrany za každou cenu a já nezneuctím svou… …zemi tím, že vás neochráním… odpočiňte si, musela jste trpět strachem.“ A princezna řekla s úsměvem na tváři: „nikdo mne nemůže vyděsit, když mám po boku tebe…“ Meng se podíval na princeznu s nechápajícím výrazem na tváři a pronesl: „musíme rychle pryč, není to tu bezpečné“ a pak omdlel. Princezna jej odtáhla do jeskyně a postarala se o něj, zašila mu ránu jehlou ze spony na vlasech, místo nití použila vlasy a krev utírala hedvábným šátkem… Když se po čase Meng probudil, viděl jak princezna umývá šátek od krve u řeky. Předlouze se na ni podíval a po chvilce tam strávené, jen jak se trochu uzdravil, vyrazili na cestu. Šli dlouhou cestu a blížila se zima, která je dostihla v horách. Na noc si našli jeskyni, ve které nechal Meng brnění a závoj nechal princezně aby jí nebyla zima a sám stál na stráži pouze v rouše… Princezna se probudila a prosila generála aby šel dovnitř, ale generál neodpovídal, vydala se za ním aby jej přesvědčila, ale jakmile položila ruku na jeho rameno tak Meng spadl omrzlí k zemi. Ok Su jej odtáhla do jeskyně, kde mu začala zahřívat ruce dechem se slovy „slíbil si, že mě budeš chránit, nesmíš teď odejít!! Mengu Ji!!“ a pak vzala trochu sněhu a rozpustila ho v ústech z kterých mu pak dala napít. Mengu Ji se probral, ale pořád byl moc omrzlí a princezna brečela a bála se o jeho život, pak si rozepnula šaty a roušku a svým tělem ho zahřívala se slovy: „neopouštěj mě, jestli odejdeš už mě nikdo nezůstane.. potřebuji tě..“. Ráno, kdy sníh byl roztátý, se Meng probral s princeznou v náručí.. První nevěděl co dělat, ale pak ji jen objal a ležel. Později vyšli ven a princezna byla šťastná.. viděla východ slunce a říkala: „není to nejkrásnější věc, kterou si viděl? To je poprvé v životě co se cítím svobodná…žádné dvorské obřady a omezování… je to tak krásný pocit…“ Meng Ji odvětil, že je rád že se usmívá.. ale odvrátil pohled pokaždé, když se na něj princezna podívala, to už se jej ale zeptala: „proč se pořád díváš jinam?“ Meng odpověděl: „sluší se to…“ Ok Su se na něj podívala a pronesla: „ jsem teď šťastná a chci abychom byly přátelé…chci abys mi říkal Ok Su a já ti budu říkat Mengu ji hmm? “ pousmála se a otočila kolem dokola se slovy: „chtěla bych tancovat, budeš se dívat?“, to ale Menga zaskočilo a začal koktat, pak z něj vylezlo: „to by mě zabili, váš tanec je určen jen pro oči císaře“, na to ovšem odpověděla: „zde to neplatí, tenhle tanec je pro tvé oči“ a začala tancovat. Tancovala tak krásně že to Menga nutilo se dívat i přes svědomí, které ho trápilo, chvilkami si uvědomil a sklonil zrak, ale nevydržel to věčně a s údivem se díval na tu nádheru. Po tanci však vyrazili dál. Došli k řece, kde princezně Meng donesl v helmě vodu k napití, princezna se napila mezi tím co Meng stál na stráži, poté vylezli na další horu a tam se zastavili. Meng řekl: „vaše výsosti, došli jsme k velké čínské zdi, naše říše sahá až kam oko dohlédne, naše hlavní město je přímo za tím kopcem, teď jste v bezpečí konkubíno a mé poslání je u konce“. To ale princezna už na tváři měla nešťastný pohled a téměř brečela, protože takový život si nepřála. Řekla: „Nepůjdu tam, prosím, vezmi mě sebou, já chci být s tebou, neumím si představit, že tam budu žít... zamčená před světem… jako nějaký vězeň…“, jak to dořekla tak Mengovi klesli oči, div nebrečel, ale pořád ho držela čestnost. Dlouze přemýšlel a nemusel ani nic říkat aby princezna pochopila… pak si sedla na zem a řekla: „což jsme zápasili o své životy jen pro to, abychom je prožili v utrpení? Bude moje smrt jediná svoboda, kterou poznám? Nemyslíš že si zasloužíme být svobodní doku jsme živí?“, Meng nic neříkal, jen hleděl přímo a téměř brečel… princezna se pak snažila generálovi sebrat meč, aby se mohla zabít, ale generál ji zarazil a řekl: „ne výsosti prosím, uklidněte se, i vy máte své poslání, váš lid má naději jen pokud budete na živu, potřebuje vás“… princezna odvětila se slzami v očích: „chápu… bude to život v agónii… dobře…. …. Ano, zůstanu na živu, budu žít pro tebe..“. Došli tedy k císaři, který ovšem umíral, rádci nechtěli aby to generál věděl, ale ten vešel do ložnice pro schválení se vydat pro pilulky nesmrtelnosti, které byly pro císaře připraveny… ovšem karavanu přepadl kancléř, který se stal povstalcem… Meng Ji se tedy vydal pro pilulky s pár vojákama, kteří nemají rodiny ani příbuzné, zbytek chtěl nechat v táboře. Ale ti přísahali věrnost a nechtěli vynikajícího generála a člověka v tom nechat téměř samotného. Vyrazil z tábora, kde po cestě ještě pozkal Ok Su kde jí řekl „sbohem“ a to bylo naposled co se viděli, princezna pak pronesla „budu na tebe čekat lásko…“. Dojel na místo přepadení, kde už bojovali o pilulky nesmrtelnosti… Kancléř byl na vrcholku kopce a přikázal dalším generálům aby zaútočili na ochránce pilulek… ale v tom dojel Meng Ji a když ho viděli Generálové, zastavili útok, ne všichni ale zastavili a obrátili se proti kancléřovi, který řekl že císařský dekret, který Meng Ji dovezl je zfalšovaný, ale to se okřikl na kancléře i další generál a tím se stal jeho nepřítelem a tudíš na něj začali útočit.. jeho armáda ovšem kryla generála Menga Ji, který už měl pilulky a odjížděl pryč, ovšem po cestě generála, který se za něj postavil, zabil kancléř z luku a tím padla jeho armáda do kancléřových rukou… připravil na Menga Ji léčku a povraždil všechny jezdce, které sebou Meng měl, lučištníky a zbyl pouze generál a jeden voják, kterému dal pilulky aby je dovezl císaři, jeho kůň totiž zemřel díky střelbě ze samostřílu. Tedy voják odjel a generál Meng mu chtěl získat čas a proto se postavil sám, celé armádě kancléře. Kancléř kupodivu nenechal lučištníky střílet, a poslal první jízdu aby jej zabila, to ale ovšem Meng Ji vzal do ruky kopí, kterým byl probodnutý jeho přítel vedle na zemi a zarazil ho do skály ze které vytrhl kamení, kterým zmrzačil část nepřátel, když to udělal párkrát, jízda to otočila a kancléř poslal pěší pěchotu… Meng stále s kopím v ruce se jim postavil a neuvěřitelně se jim bránil. Zabil každého co se mu snažil nějak ublížit, Meng Ji pořád ne a ne zemřít, vojáci už dostávali strach protože se kolem válela velká hromada jejich druhů a oni museli lézt doslova na kopec mrtvol aby se po generála dostali. Bylo jich ale moc a tak 4 vojáci s kopím přehodili Menga za sebe pod tu hromadu mrtvol a generál se překulil čímž uhnul několika útokům, vytáhl svůj meč a odrážel a zabíjel další a další vojáky.. poranili mu ruku, ale on to nevzdával, pak ho obstoupilo 8 vojáků a sevřeli ho štíty, jeden mu řekl: „vzdejte to generále“, ale on to nevzdal, zatočil se a tím přesekal všechny meče a odsunul je kousek od sebe a rozřezal krky… poté ho vojáci zatlačili zpátky na kopec mrtvol, kde jednoho po druhém odpravoval… Kancléř to vše pozoroval a když věděl, že není Meng k zastavení tak si vyptal svůj luk se šípem, kterým generálovi proťal obě nohy. Meng se podepřel kopím a bojoval dál, vojáci se už stahovali, protože dostali strach, že nejde zabít… to už byl Meng na pokraji sil a kancléř vzal koně a jel po té hromadě až k Mengovi a vzdal mu čest, i když mu pak usekl hlavu. Voják, který měl přivést pilulky, je dopravil, ovšem císař byl mrtvý a on měl dohlédnout na Ok Su, tak si vzal jednu pilulku, druhou si vzala Ok Su a třetí čekala na Menga Ji, ten se však nevrátil a princezna čeká, dokud se nevrátí, až do teď. Ať už jeho duše přejde do jiného těla nebo ne, Ok Su bude pořád čekat na svou lásku na věky věků, dokud nedojde.